Dobrý král Václav & Svatý Štěpán

_____

 

Dobrý král Václav

 

 

Na Štěpána dobrý král

Václav z okna hledí,

všude kam se podívá,

závěje a ledy.

Svítil měsíc a byl mráz,

pálil jako divý,

a vtom spatří chudáka,

jak tam sbírá dříví.

 

 

“Hola, páže,” pravil král,

“podívej se honem.

Odkud je ten sedláček,

víš-li něco o něm?”

“Pane můj, ten sedláček

bydlí támhle kdesi

u studánky v chalupě

pod samými lesy.”

 

 

Přines maso, přines chléb

a pár polen k tomu,

zanesem to ještě dnes

sedláčkovi domů.”

A tak šli, král s pážetem,

a tak vyrazili,

i když venku vítr dul

a vyl ze vší síly.

 

 

“Pane můj, je hrozná tma

a je hrozná zima.

Sotva jdu, už nemůžu,

strach mě z toho jímá.”

“Vkládej nohy do mých stop

a pojď dál, můj hochu!

Za chvíli ti nebude

zima ani trochu.”

 

 

Vkládal nohy krok co krok

do stop po svém králi,

a kam vkročil svatý král,

tam i sněhy hřály.

Proto, věřte, křesťané,

boháči i páni,

ten, kdo cítí s chudými,

dojde požehnání.